Přijímací zkoušky = první malá maturita v životě

Další, tentokrát  „koronavirově-podivný“, školní rok je za námi a další devátá třída má za sebou přijímací zkoušky. Zkoušky, které jsou první vážnější překážkou v jinak poklidném životě patnáctiletých človíčků. Jak dopadly? Jsou žáci a rodiče spokojení, jsme my kantoři spokojeni? Mohlo to skončit lépe, nebo hůře? Věřte, že i my učitelé, kteří připravujeme žáky, máme svoje strachy, nervy a obavy. Před zkouškami možná špatně spíme, v den zkoušek svým žákům držíme palce, až to bolí a samozřejmě jim přejeme, aby uspěli co nejlépe. Tak jak to tedy skončilo?  Slovy čísel 15 % nad celostátním průměrem. Ale to není tak důležité. Myslím, že nejvýstižnější bude citovat část mého dopisu, který jsem poslal své třídě přes Edookit těsně po ukončení školního roku.                                                                         

„Milí moji žáčci. Vy všichni jste ve svém loučení děkovali. Všem, což je moc milé. Všichni učitelé totiž přispěli svým dílem k vašemu vítěznému konci. Nezklamali jste mě. Vaše třída byla v posledních letech určitě jedna z nejúspěšnějších. A za to se sluší také poděkovat. Nechal jsem si to až na Edookit, protože jednak už nebyla příležitost a také z taktických důvodů, abych nebyl moc naměkko. Tak na závěr naší spolupráce bych vám chtěl říct, že vám také děkuji. Moc. Za co? Že jsem mohl být 2 nebo 3 roky vaším matikářem. Byla to pro mne čest. Udělali jste radost nejen sobě a rodičům, ale i mně. Nikdy na vás nezapomenu.“  

                                                                                Jiří Klíč – váš učitel matematiky

Mně, jako učitelce českého jazyka, nezbývá nic jiného než plně souhlasit s panem učitelem Klíčem. Tato třída byla v lecčems výjimečná, její žáci si doslova vynutili kroužek českého jazyka už v osmé třídě, což se mi dosud nikdy nestalo. Tato skutečnost, myslím, hovoří za vše. Tito mladí lidé projevili obrovskou dávku zodpovědnosti za své budoucí životy a to, že se umístili nad celostátním průměrem, je především jejich zásluhou. Žáka, který se učit nechce, totiž na přijímací zkoušky nepřipraví ani ten nejlepší učitel. I já děkuji nejen žákům, ale i jejich rodičům, že se mnou měli trpělivost, i když to pro ně možná někdy nebylo úplně jednoduché.                                                                       

Leona Jarošová

Sdílet